Firma A.Q.A. s.r.o. z Kladna, která m.j. vykupuje od chovatelů a vyváží do
zahraničí akvarijní ryby, vyvolala u mnoha akvaristů-chovatelů před vánoci 2001 chmurné myšlenky.
Vydává totiž firemní informační a propagační magazín-leták-čtvrtletník "AQAristické
noviny". Připomínám, že jsem se v názvu nespletl - ono "AQA" má být zřejmě
"homonymem" (homonyma = slova stejně znějící) pro známé latinské AQUA = voda.
(Inu, "...proti gustu žádný dišputát...".)
Vývozců akvarijních ryb působí na českém trhu nejméně několik desítek. Zmíněná firma se
pustila do vydávání propagačního čtvrtletníku, který (v uváděném tisícovém nákladu) rozesílá
akvaristům - chovatelům. Toto zdánlivě nevinné počínání má ovšem jeden háček. Informace určená
pro akvaristy-chovatele je ve skutečnosti manipulací, která má firmě (s akreditací Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy ČR) získat dostatek platících zákazníků pro "rekvalifikační
kurs" "Péče o zvířata v zooprodejnách a zájmových chovech". Manipulace
spočívá ve zcela chybném (a záměr je zřejmý - viz dále) zařazení chovatelů akvarijních ryb
(a jiných drobných živočichů) do kategorie obchodníků se zvířaty pro zájmové chovy,
kteří musí podle novelizovaného Živnostenského zákona prokázat dostatečnou odbornou kvalifikaci
k provozování své (dříve pouze ohlašovací - volné) živnosti. Z tohoto zcela chybného zařazení
- v matoucím článku >>
Akvaristé a paragrafy<< pak "redakce" vyvozuje nevyhnutelnost
rekvalifikace pro všechny akvaristy-chovatele, kteří sice neprovozují vlastní malo- či
velko-obchodní prodejnu, ale jsou jejich pravidelnými dodavateli.
V dalším textu >>
Když noviny, tak i inzerce<< inzerujícím pořádaný "rekvalifikační
kurs-školení" je uvedeno:
"...Dovolujeme si vás upozornit, že vstoupil v platnost nový živnostenský zákon, který mění
obchod se zvířaty z živnosti volné na živnost vázanou. Pro změnu v živnostenském oprávnění,
v jehož názvu musí napříště stát Obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy,
je provozovatel obchodu se zvířaty
(i ten, kdo chová a zvířata prodává např. do
velkoobchodu) povinen doložit příslušnému živnostenskému odboru i doklad o vzdělání, které
ho opravňuje zmíněnou živnost provozovat...."
|
Toto tvrzení je již zcela nepravdivé a akvaristy-chovatele, navíc dodavatele firmy
(A.Q.A. s.r.o.), záměrně uvádí v omyl. Pod vlivem takovéhoto nepravdivého tvrzení možná
někteří "vyplašení" chovatelé absolvují zmíněnou "rekvalifikaci",
kterou jim však žádný zákon neukládá a je pro ně (z pohledu získání či udržení
živnostenského oprávnění nebo zemědělské registrace) zcela zbytečná. Při pročtení programu
>>rekvalifikačního kursu<< musí být každému jasné, že pro akvaristy je
v něm obsaženo příliš málo specializovaných informací, než aby pro ně mohl být jakýmkoli
odborným přínosem; ("rekvalifikační lahůdky" typu >léčby euthanasie< raději
považuji za tiskovou chybu originálu, než redakční pitomost... - viz originál textu).
Poněvadž jsem si chtěl ověřit "odkud vítr vane", vrátil jsem se k článku
- odpovědi na dotaz čtenáře - v časopise AT 11-2001, str. 42. Z (poněkud zamlžené)
odpovědi šéfredaktora RNDr. Jindřicha Nováka vyplývá, že v této problematice se již m.j.
"angažovala" ing. Lenka Šíšová v AT 9-2001 str. 54 (náhodnou "shodou
okolností" je podepsána pod zmíněnou inzercí rekvalifikačního kursu
v "AQAristických novinách", v nichž je - jistě opět náhodnou "shodou okolností"
- dvakrát vyfotografován šéfredaktor AT). Z vyznění celého textu pak vyplývá, že rekvalifikačních
vzdělávacích institucí je celá řada, ve věci rozlišení, kdo podléhá povinnosti prokazovat
vzdělání (znalosti) autor odkazuje na živnostenské úřady...
Mé podezření, že se na právnicky špatně informovaných chovatelích snaží někdo
"dobře vydělat" se potvrdilo 14. ledna 2002, kdy se mi dostalo do rukou nové číslo
AT 01-2002. Zde je ve
"Společenské rubrice"
(str. 54, 55; obvyklý redakční eufemismus pro prezentaci "skryté" - a zde zřejmě
i klamavé - reklamy) s nepatrnými změnami obsažen stejný text, jaký obsahuje již zmíněný
inzertní článek firemních "AQAristických novin". Některé formulace jsou mírnější, nicméně
ani tento text zřetelně nevymezuje, kdo je podle zákona povinen prokázat živnostenskému úřadu
dosažené (rozuměj: papírově potvrzené) vzdělání. Jsou použity termíny jako "...musí všichni
podnikatelé v této oblasti..." a opětovně je použita demagogická teze, že rekvalifikace se
vztahuje i na "nejrůznější odchovny a chovy", což považuji za velmi
svérázný výklad zákona.
Proč nás ing. Lenka Šíšová
(nejenom v AT) zahrnuje popsanou pochybnou dezinformační kampaní jasně vyplývá z malého
"oficiálního" inzerátu (tamtéž). Blíží se termíny pořádaných
"rekvalifikačních" kursů a každá polapená nejistá chovatelská duše přinese
nemalou částku do jejího rozpočtu.
Musí to být ale prováděno (pod deklarovanou záštitou akreditace MŠMT ČR)
takovýmto velmi POCHYBNÝM způsobem?
Odkud tedy čerpat přesné a spolehlivé informace?
Na živnostenských úřadech určitě, ale ve sporných či nejasných případech výkladu zákona
vám často nepomůže ani výklad kvalifikovaného právníka. Nemyslím si, že by se v otázce
chovatelských živností jednalo o natolik "sporné"
znění zákona, že by mělo vyvolávat nejistotu mezi chovateli, a to i navzdory
skutečnosti, že ministerské formulace jsou místy zmatené, zatížené chybami. Na druhé straně je
však nutno uznat, že celé pojetí chovatelství a jeho vztah k obchodu se jeví v zákoně koncepčně
jako "velmi podivné", stejně jako "neobvyklé" používání názvů skupin chovaných
zvířat, jejichž obsah je nejasný (či nesmyslný): "zoologická zvířata, zvířata určená
pro zájmové chovy...".
Nařizování specializovanému chovateli (akvarijních ryb), který o chovaných druzích z povahy
věci nutně musí znát mnohem více než obchodník (ten musí živočichy "pouze" udržet
při životě), aby současně musel absolvovat všeobecné
(a nepřiměřeně drahé) školení o skupinách zvířat, která nechová ani neprodává, a to jen proto,
že si chce otevřít vlastní specializovanou prodejnu, považuji za skutečné
>>řehtání českého úředního šimla<<, které odporuje
>>zdravému rozumu<< a je třeba se proti němu důrazně bránit.
Ministerské nařízení je v tomto učebnicovým příkladem situace, která nastává
zásahem byrokratů neznalých problematiky, o níž rozhodují, do občanských svobod
a práv pod (pravděpodobným) tlakem "ochránců zvířat".
|
Při pročítání definice obsahu volné živnosti "Chov
domácích a zoologických zvířat a poskytování souvisejících služeb" je
"nepochopitelný" závěrečný výrok:
|
|
"Obsahem živnosti není prodej zvířat určených pro zájmové chovy,
drezúra zvířat a veterinární činnost."
|
Za velmi absurdní "výklad" této nejasnosti musím považovat tvrzení,
že "...chovatelé sice mohou neomezeně provozovat "chovatelskou živnost", ale nesmí
produkty své chovatelské živnosti prodávat např. do maloobchodních prodejen, velkoobchodů
či vývozcům...", čímž by jim ovšem provozování této živnosti (za účelem dosažení zisku) bylo
současně znemožněno!
Zde je rozpor mezi "duchem zákona" a jeho "literou" až příliš zjevný.
Pokud si však prostudujete znění dodatku u dalších volných živností
(velkoobchod, specializovaný maloobchod),
nutně se nabízí závěr, že v citovaném výroku došlo "někde na ministerstvu"
ke ztrátě slova "nákup", čímž zřejmě původní (logicky správné) znění:
|
|
"Obsahem živnosti není nákup a prodej zvířat určených pro zájmové chovy,
drezúra zvířat a veterinární činnost."
|
|
...získalo současnou "podivnou" podobu, kterou si osoby s absencí logického
myšlení vykládají zcela nesmyslným (mechanickým) způsobem...
|
Přehledný a jasný výklad
(-formát pro tisk) jsem našel například na stránkách
www.epravo.cz/html/ , které považuji v právní
problematice za seriózní zdroj informací. Pro doplnění definice volných (ohlašovacích)
a vázaných
živností
(-formát pro tisk) je možno nahlédnout do jejich další stránky.
Je tedy zcela jasné, že pro nestrannou informaci o této problematice není možno se obracet
na osoby a firmy, které se pořádáním kursů živí či jsou jinak spřízněny s těmi,
kteří mají na zvyšování počtu účastníků různých "rekvalifikačních" kursů zájem,
a to zjevně profesní resp. ekonomický. (viz také STŘET ZÁJMŮ...) Může se stát, že se
mezi nimi najdou i takové subjekty, které vám místo mlžení a reklamních průpovídek sdělí
holou pravdu, ikdyž je pro ně momentálně nevýhodná. Ty je možno považovat za seriózní.
Jaké poučení vyvodit ze současných právních norem
a souvislostí jejich vzniku?
Nabízí se vysvětlení, že tzv. "ochránci zvířat" (kteří se skutečnou
ochranou zvířat mají společný nejspíš jen název) svým tlakem na ministerské úředníky
zaplevelili nařízení vlády nesmyslnými "kvalifikačními" požadavky, které
ke slušnějšímu zacházení se zvířaty nevedou. Účinné by možná byly pravidelné - namátkové -
kontroly v obchodech a provozovnách - za předpokladu stanovení požadavků pro jednotlivé druhy.
Je pravděpodobné, že o vztahu k chovaným zvířatům by také řekly více spíše psychotesty
konkrétních osob, než předepsané - formální - kvalifikační doklady.
To je ovšem v praxi těžko uskutečnitelné. Z "evidence" jsou také zcela vyloučeny
samotné domácnosti s jejich "mazlíčky", kde pravděpodobnost týrání zvířat je mnohem
vyšší (ze skutečné neznalosti jejich potřeb) než u profesionálů v oboru. Ti jsou však pro
(postkomunistické) ministerské byrokraty vždy snadným soustem, jak je možno se přesvědčit
zkušenostmi z uplynulých 10-ti let...
Další velmi pravděpodobnou možností je snaha konkrétních ministerských úředníků
(nebo profesních skupin s podobnými zájmy) přivydělat si peníze >>bokem<< na
pořádání drahých, státem nadirigovaných školení obchodníků (či dokonce chovatelů) s náplní,
která je zejména pro specializované chovatele zcela zbytečná, nepoužitelná a nemůže jim
v profesionální činnosti přinést cokoli nového či užitečného.
Proti takovýmto tendencím centrálně "řídit" tok peněz "do vlastních
kapes" prostřednictvím >>úřednické buzerace<< obsažené ve vládních nařízeních
či zákonech je však nutné se aktivně a důrazně bránit všemi dostupnými prostředky
demokratické společnosti, nechceme-li skončit opět v >>socialismu<< minulého
století.
Případ stejné kategorie proběhl médii v lednových dnech: aféra kolem nesmyslného zákona či
nařízení pro řidiče malých užitkových automobilů - např. pick-up apod. - absolvovat pravidelná
placená školení...
Profesionální řidiči se však již podle jiného zákona musí podobným pravidelným školením podrobit,
čímž je zavedena pochybná duplicita.
Uplatňování "rozumných" pravidel ochrany zvířat před týráním podle mého názoru
nevede přes drahá a široce zaměřená povinná školení osob, které o chovu a potřebách konkrétních
zvířat vědí mnohdy více, než "školitelé" v "rekvalifikačních" kursech.
Je otázkou času, kdy tato zkušenost "najde vyslyšení" u lidí, kteří mají s tvorbou
práva v českém státě co společného. Že jsou mnohé současné právní normy >nepovedené<
je obecně známo a považuji za rozumné vyčkat dalšího vývoje (či lépe: pokusit se jej usměrnit
tlakem na poslance PČR, ministerstva a poukázat na nesmyslnost takovýchto nařízení). Ukončit
provozování živnosti zkušeným lidem jen pro jakési byrokratické výmysly úředníků jedné vlády
je přece jen trochu "silná káva" i v naší (stále ještě s přívlastkem post-komunistické)
zemi...
Prozatímní rozumné řešení tedy je: počkat na novou (ohlášenou - snad lepší)
právní úpravu náplně živností a případných kvalifikačních požadavků s tím spojených
a nenechat se zlákat či vystrašit různými vykutálenými firmami k utrácení za
"kvalifikační" školení s náplní, která neodpovídá skutečným potřebám oboru. Částka
řádu 10.000,- Kč investovaná do odborné literatury má pro chovatele i obchodníky mnohem větší
hodnotu, než papírové harašení diplomy, maturitními vysvědčeními či doklady o rekvalifikaci...
Ukazuje se, že zájmy chovatelů nemá kdo hájit - nejsou nijak profesně organizováni -
což je otevřená brána pro různá nesmyslná byrokratická nařízení "shora",
jimž nehrozí žádná mediálně účinná oponentura přetvořená do politického tlaku, jak vídáme často
u jiných oborů.
Máme čas ještě 1 rok...
Vladimír Pelikán
Informace k této problematice budou dále doplňovány.
POKRAČOVÁNÍ >>>
