AKVARIJNÍ ROSTLINY
pod umělým osvětlením

VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH
 VĚNOVANÝCH AKVARIJNÍM ROSTLINÁM

Vladimír Pelikán

Poslední aktualizace: 05-2002

Unavuje-li vás, můžete VYPNOUT BAREVNÉ POZADÍ

Akvarijní rostliny vyžadují ke svému zdárnému růstu přiměřené množství světelné energie - fotosynteticky účinného záření (PhAR - fotosynteticky aktivní radiace). Největšího přírůstku pak dosáhnou při optimální kombinaci časové délky a intenzity osvětlení a správné volbě zdroje světla. Nutným předpokladem je samozřejmě dodržení optimálních podmínek ostatních faktorů růstu rostlin v akváriu (teplota, koncentrace a správný poměr jednotlivých živin rozpuštěných ve vodě, zvláště pak dostatek oxidu uhličitého - CO2 , alespoň minimální proudění vody atd.).
   V následujících odstavcích jsou shrnuty základní poznatky o vlivu světelného spektra na růst rostlin, o vlastnostech různých zdrojů světla a jejich vhodnosti pro osvětlování okrasných akvárií s vodními rostlinami. Jsou zahrnuta i ekonomická hlediska výběru nejvhodnějšího řešení.

Základní požadavky
kladené na zdroj umělého osvětlení
pro akvária s rostlinami:

  • Zajištění optimálního růstu rostlin
    (vhodné spektrum a intenzita záření a jeho rovnoměrné rozložení nad hladinou vody)
     
  • Hospodárný a bezpečný provoz
    (minimalizace provozních nákladů a ochrana obsluhy před úrazem)
     
  • Vytvoření příznivého estetického vjemu
    (přirozené podání barev)
     

   Délku a intenzitu osvětlení lze snadno (zvláště u velkých akvárií) regulovat. Spínacích elektronických hodin je na trhu dostatečné množství, u výkonnějších osvětlovacích soustav (řádově stovek wattů) je však nutno přidat stykač, abychom se vyhnuli spálení nedostatečně dimenzovaných kontaktů spínače. Intenzitu osvětlení regulujeme počtem zářivek či jiných světelných zdrojů nad akváriem. Je třeba brát v úvahu působení denního světla, jeho úbytek v zimních měsících či naopak značný nadbytek při přímém oslunění. Potřebná doba osvětlení se pohybuje kolem 12 hodin denně.

   Složení spektra světelného zdroje je dáno typem a fyzikálními principy, na nichž je jeho funkce založena. Volbu provádíme již při nákupu, proto je vhodné věnovat zvýšenou pozornost sortimentní nabídce, ze které budeme vybírat.

   Zde je namístě říci, že běžně dostupné obchodní informace mají spíše charakter reklamních hesel, která se skutečnou znalostí problematiky nemají nic společného a jejich cíl je jediný - podpora prodeje výrobku, který je pro obchodníka "smíšeného zboží" nejvýhodnější. Neustále živé diskuse o "speciálních" zdrojích světla - zářivkových trubicích prodávaných v akvaristických prodejnách - tento závěr spíše potvrzují. Jednoznačné závěry vědeckých výzkumů doporučující pro pěstování rostlin běžně dostupné bílé odstíny zářivek (na rozdíl od např. růžověfialových typů) jsou známy již od 60. let 20. století. Z prováděných měření navíc vyplývá, že maximální přírustky podporují spíše typy s větším podílem modrých složek světla (chladnější bílé odstíny).

   Dále budou popsány základní principy, z nichž je třeba vycházet při osvětlování akvarijních rostlin v okrasných akváriích.

   Fotosyntéza využívá světelného záření v rozsahu vlnových délek 380 až 760 nm (nanometrů), t.j. od fialové přes modrou, zelenou, žlutou, oranžovou až po červenou část spektra. Chlorofyly a některé další pigmenty (např. karoteny - viz obr.) aktivně se podílející na procesu fotosyntézy , mají vzájemně odlišnou "citlivost" na jednotlivé barevné složky záření. Jejich obsah i vzájemný poměr v různých rostlinách je odlišný, nelze tedy stanovit všeobecně platnou závislost účinnosti fotosyntézy na vlnové délce (barevné složce) světla pro všechny druhy rostlin. Lze však odvodit, že nejvíce se na fotosyntéze podílí část spektra v modrofialové a červené oblasti (přibližně 400 - 500 nm a 600 - 700 nm).

   Dovoluji si čtenáře upozornit na skutečnost, že křivky spektrální absorpce fotosyntetických pigmentů jsou výrazně odlišné od spektrální citlivosti lidského oka; metody měření množství světla proto musí tento rozdíl respektovat. Rostliny navíc částečně využívají i záření za hranicemi viditelného spektra - viz obr.:

 

ABSORPČNÍ KŘIVKY
FOTOSYNTETICKÝCH PIGMENTŮ...

 

INTENZITA DOPADAJÍCÍHO ZÁŘENÍ
A JEHO SPEKTRÁLNÍCH SLOŽEK SE STÁLE MĚNÍ...

 

   Pro růst a utváření rostlinného těla mají jednotlivé složky různý význam, jejich vliv se ale mění jak v průběhu jediného dne, tak i během celého života rostliny. Stejně tak je proměnlivé složení a intenzita dopadajícího světla v přírodě. Závisí na denní době a úhlu dopadu slunečního záření, typu oblačnosti, zastínění ostatní vegetací, hloubce a znečištění vodního sloupce apod. V literatuře je publikována řada údajů o proměnlivosti spektrálního složení dopadajícího světla v závislosti na konkrétních podmínkách. Souhrnným údajem o obsahu jednotlivých barevných složek v dopadajícím světle je barevná teplota záření
(viz teplota chromatičnosti). Udává se pro záření se spojitým spektrem (opakem je spektrum čárové), pro nespojitá spektra je používána tzv. náhradní teplota chromatičnosti. Orientační hodnoty z přírody uvádím v tabulce:

   ZDROJ SVĚTLA: BAREVNÁ TEPLOTA:
       [K-kelvin]
     Sluneční záření při východu slunce.......................       1 850
     Sluneční záření 1/2 hodiny po východu slunce......       2 380
     Sluneční záření 1 hodinu po východu slunce.........       3 500
     Sluneční záření 1 a 1/2 hodiny po východu slunce       4 000
     Sluneční záření v pravé poledne...........................       5 300 až 5 600
     Měsíční světlo.....................................................       4 100
     Světlo oblohy zcela pokryté mraky......................       6 400 až 6 900
     Světlo lehce zamlžené oblohy..............................       7 500 až 8 400
     Světlo oblohy částečně pokryté mraky................     13 000
     Světlo modré oblohy...........................................     12 000 až 24 000
     Světlo plamene voskové svíčky...........................       1 925
 
     Pramen: Křivánek L., Barevná fotografie Orbis-Praha 1953

   Je zřejmé, že s ohledem na značnou přizpůsobivost většiny druhů rostlin v různých zeměpisných oblastech a ekosystémech není otázka spektrálního složení umělého zdroje světla tím zásadním problémem, se kterým by si měli akvaristé lámat hlavu. Ostatně kopírování proměnlivých přírodních podmínek je v praxi technicky neproveditelné. Bylo ověřeno, že rostliny úspěšně rostou i při nedostatku některých spektrálních složek. Umělé světlo však musí obsahovat ty složky, které mají význam pro všeobecný vzrůst rostlin nebo jen pro určité růstové a vývojové fáze.

   Širokospektrální zdroje světla (např. bílé odstíny zářivek) dávají vyšší výtěžek fotosyntézy, než zdroje s "jednobarevným" světlem (např. sodíkové výbojky se "žlutým" světlem, nebo "speciální" barevné zářivky). Pro pěstitele a akvaristy tedy z těchto známých poznatků vyplývá závěr, že pokud si pořídí účinný širokospektrální zdroj světla (bílé světlo), nemusí se otázkou spektra dále zabývat. Zkušení akvaristé pěstující rostliny v akváriích jistě rádi potvrdí zkušenost, že rostliny jim dobře rostou (při dodržení ostatních podmínek růstu) bez ohledu na to, zda použijí bílé, teple bílé či denní bílé odstíny zářivek. Důležité je především množství světla a čas, po který je akvárium osvětlováno.
Podle srovnávacích měření by nejvyšší výtěžek fotosyntézy vodních rostlin měl být dosažen spíše použitím zdrojů s vyšším obsahem krátkovlnných (modrých) složek světla, než s teple bílými (vyšší obsah červených a žlutých složek). Tento závěr je v souladu s výše uvedenými závislostmi fotosyntézy na spektrálním složení záření. V krátkovlnné oblasti záření mají křivky chlorofylu podstatně vyšší hodnotu maxima, než v oblasti červené. Chladné ("namodralé") světlo však bohužel není právě příjemné pro pozorování akvária. Správnou (vyhovující všem požadavkům) volbou je tedy nejúčinnější zdroj bílého světla.

 
Ekonomické řešení osvětlení akvária s rostlinami

   Se znalostmi výše uvedenými se náš výběr správného zdroje osvětlení zúží na ekonomicky optimální řešení. Energetická účinnost zdroje světla se pro nás stane prvořadým hlediskem při návrhu osvětlovacího tělesa. Celkovou ekonomiku ovlivňují také pořizovací náklady a životnost celého osvětlovacího systému. Úspora ze správné volby zdroje světla může být zajímavá i u jediného akvária, osvětlovaného celoročně v 12 hodinovém denním režimu.

   Žárovky, zejména účinnější typy s vyšší teplotou vlákna (halogenové apod.), mají široké světelné spektrum srovnatelné se spektrem zářivek odstínu "teple bílá". Jejich spektrum je použitelné pro pěstitelské účely, avšak provoz je krajně nehospodárný . Nízká životnost (řádově 1000 hod.), nevýhoda bodového zdroje světla (v těsné blízkosti je intenzita světelného i tepelného záření nevhodně vysoká, ve vzdálenějším okolí naopak nedostatečná), snadná možnost zničení nárazem nebo vystříknutou vodou, přehřívání okolí - to jsou vlastnosti, díky jimž jsou žárovky vytlačovány výbojkovými zdroji světla. Uplatnění však stále najdou ve speciálních výkonných reflektorech s relativně nízkou pořizovací cenou (vodotěsný reflektor s halogenovým zářičem 500 wattů je ke koupi za cca 200 Kč) pro osvětlování extrémně velkých (hlubokých) nádrží, je - li navíc počítáno s využitím odpadního tepla. Z dlouhodobé perspektivy jsou pravděpodobně klasické žárovky "druhem na vyhynutí".

   Zářivky - nízkotlaké rtuťové výbojky s vrstvou luminoforu - lze doporučit jako univerzálně vhodný zdroj světla nejen v akvaristice. Akvarijní rostliny jsou úspěšně pěstovány pod všemi běžnými druhy a odstíny bílých zářivek. Výrobci nabízejí širokou škálu tvarových provedení i odstínů v různých cenových relacích. Nejlevnější jsou vždy lineární zářivky a v poslední době i "kompaktní" zářivky (většinou s žárovkovou paticí jako přímá náhrada žárovek). Základní odstíny jsou "teple bílá" (nažloutlé odstíny), "bílá"(neutrálně bílé odstíny) a "denní bílá" (namodralé odstíny). Viz "teplota chromatičnosti".

...ZABALENY V LÍBIVÝCH OBALECH...    Různí obchodníci nabízejí také celou řadu "speciálních" odstínů obvykle málo známých výrobců, které jsou údajně vyráběny za účelem podpory růstu rostlin v akváriích (ale třeba i kaktusů a masožravých rostlin). Většinou jsou zabaleny v líbivých obalech zdůrazňujících jejich zvláštní použití. Jediná vlastnost, kterou lze u těchto druhů prokázat jako "výjimečnou" je cena, dosahující několikanásobku ceny standardních zářivek, navzdory často velmi nízkému vyzařovanému množství světla. Inu, kdo věří na nejrůznější "zázračné" metody, musí si připlatit i v tomto případě. V pěstírnách, kde pěstují rostliny v akváriích (nebo alespoň v nádržích s vodou), žádné "speciální" druhy zářivek nenajdete. Z estetického hlediska jsou poněkud problematické namodralé ("denní") odstíny, rostlinám ale vůbec nevadí (naopak). Sám svítím teple bílými zářivkami, znovu zdůrazňuji, jen kvůli vlastnímu "oku". Fialové a všelijaké růžové odstíny zářivek nejsou vhodné pro pěstování rostlin, hodí se pouze k vytvoření světelných efektů (pro osvětlování masa a masných výrobků v obchodech bylo ve vyspělých zemích používání růžověfialových zářivek před lety zakázáno). Jejich velmi nízká účinnost "dosažená" potlačením větší části spektra v porovnání s bílými zářivkami je k pěstitelským účelům nevhodná. Zajímavé výsledky jednoho srovnávacího pokusu které zářivky dávají největší přírustky rostlin...

   Zářivky běžně překračují čtyřnásobek účinnosti přeměny elektrické energie na světlo oproti hodnotám žárovek, deseti až dvacetinásobek životnosti (střední délka života podle typu a provedení bývá od 8 000 do 20 000 hod.). Množství světla vyzařované ke konci života běžné zářivky však může klesnout až na 60 % hodnoty počáteční. Nejnovější typy zářivkových trubic známých světových výrobců mají úpravu proti poklesu světelného toku během života trubice a celkový pokles by neměl přesáhnout 15 % počátečních hodnot. Údaje z katalogů jednotlivých výrobců se však mohou značně lišit a u většiny maloobchodních prodejců nejsou dostupné údaje vůbec žádné. Na webu o podrobné technické údaje není nouze. Upozorňuji na tuto problematiku v souvislosti s výskytem rad různých obchodníků měnit zářivkové trubice po půlroce či roce svícení (12 hodin denně). Podle mých zkušeností má největší podíl na úbytku světla obvykle zaprášené či od zaschlých kapek vody neprůhledné krycí sklo nebo přímo znečištěný povrch zářivkové trubice. Doporučuji proto věnovat se především této problematice - úbytek světla zde bývá mnohem vyšší, než stárnutím trubic. Setkal jsem se i s "profesionálně" vyráběnými osvětlovacími tělesy na akvária z černého plastu, kde uvnitř chyběla jakákoliv odrazová bílá či kovová plocha reflektoru odrážející světlo zářivky směrem k vodní hladině (!). U takovýchto "technických" řešení ztrácejí úvahy o poklesu světelného toku stárnutím zářivek jakýkoliv smysl.

   Ekonomicky nejvýhodnější jsou lineární ("rovné trubicové") zářivky standardních délek 60 cm/18 W, 120 cm/36 W, 150 cm/58 W. Cenová výhodnost spočívá ve vysoké sériovosti výroby a bývá zcela běžné, že trubice 60 cm a 120 cm jsou prodávány za stejnou cenu. Existuje samozřejmě mnohem širší sortiment délek, avšak tyto jsou nejvíce používány hromadně a jsou také nejdostupnější v obchodech. Snadno se nakupují tělesa uvedených délek a ti šikovnější si dokáží z běžně dostupných dílů (tlumivky, startéry, patice a drobný elektromateriál) zhotovit na míru osvětlení, za které by v zakázkové výrobě museli zaplatit několikatisícovou částkou. Zde je také nutno říci, že většina komerčně dostupných osvětlovacích "akvarijních" krytů je osazena nedostatečným počtem světelných zdrojů pro pěstování rostlin. "Úsporné zářivky" se oproti ostatním typům zářivek žádnou úsporností nevyznačují. Název vznikl díky "masírování" veřejnosti mnoha reklamními kampaněmi za náhradu žárovek tzv. "kompaktními" či "úspornými" zářivkami (byla zde míněna zřejmá energetická úspora v porovnání se žárovkami), které tvoří společně s elektronickým předřadníkem a žárovkovou paticí jeden celek ("kompakt"). Vytvoření představy u části veřejnosti, že "úsporné zářivky" jsou lepší (úspornější), než "zářivky", je nejspíše nechtěným důsledkem široké reklamní kampaně. Přesvědčil jsem se o její účinnosti před pár lety, kdy jsem zrazoval jednoho známého chovatele akvarijních ryb (původně elektrikáře) od záměru vyměnit lineární zářivky za zmíněné "úsporné". Byl velmi překvapen, když jsem mu spočítal z katalogových údajů výrobce, že lineární trubice 120 cm, kterými osvětloval svá akvária, mají vyšší účinnost než "dézetky" z řady 7, 9, 11 W, do jejichž účinnosti je nutno zahrnout ještě ztrátový (tepelný) výkon předřadníku -  tlumivky nebo elektronického obvodu.

   Kompaktní zářivky vyšších příkonů opatřené elektronickým předřadníkem jsou na tom s účinností lépe. Standardním lineárním trubicím však hospodárností konkurovat nemohou - a životností už vůbec ne. Elektronické obvody zabudované v paticích "kompaktních" zářivek jsou také choulostivé na přehřátí. Při uzavření takovéto kompaktní zářivky (zvláště u příkonů nad 15 W) do malé baňky či jinak uzavřeného prostoru, ve kterém při dlouhodobém provozu postupně narůstá okolní teplota, může dojít k výraznému zkrácení její životnosti.

   Počátkem roku 2000 jsem zaregistroval výrazný pokles cen kompaktních zářivek v mnoha obchodech; 27 W zářivka, která spolehlivě nahradí 100 W žárovku, zakoupená po 99,- Kč za kus byla pro mne dostatečným impulsem, abych ve své i okolních domácnostech doporučil výměnu za žárovky. Takovéto malé zářivky jsou zřejmě nejvýhodnějším osvětlovacím zdrojem pro menší akvária, přestože výrobu osvětlovacích těles se žárovkovými objímkami považuji za anachronismus. Mají však bohužel oproti standardním lineárním zářivkám mnohem kratší životnost (pohybuje se kolem 4000 - 8000 hodin, často i méně - podle způsobu, jakým jsou provozovány).

   Zářivky dnes představují nejrozšířenější "standardní" zdroj světla a kromě přijatelné ceny, snadné dostupnosti a ekonomického provozu mají výhodu v rovnoměrném osvětlování hladiny akvária z bezprostřední blízkosti s minimálním rizikem místního přehřátí. Lze je snadno skládat vedle sebe na šířku i délku při výrobě osvětlovací "rampy" pro akvária libovolných rozměrů, po částech vypínat z provozu a snadno tak regulovat intenzitu osvětlení akvária. Kvalitní technická řešení splňující požadavky kladené pěstiteli rostlin jsou však velmi drahá a v akvaristických obchodech málo dostupná. Relativně kvalitní a cenově dostupná tělesa lze zakoupit ve velkoobchodech osvětlovací techniky, kde rádi vyhoví i méně obvyklým požadavkům. Většinou je však nutno objednat podle vystavených vzorků. Na www určitě jsou.

   Nepříliš známou vlastností zářivek je značná závislost účinnosti na provozní teplotě trubice (kolísá s teplotou okolního vzduchu). Odchylky (pokles) od optimální hodnoty udávané výrobcem pro jednotlivé typy mohou při přehřátí či podchlazení dosáhnout desítek procent. U zářivkových trubic uzavřených v nevětraných osvětlovacích tělesech může okolní teplota snadno přesáhnout i 60°C ! Známé je však nízké množství vyzařovaného světla krátce po nastartování vychladlé trubice. Jedná se o jev přirozený a je třeba s ním počítat.

GRAF ZÁVISLOSTI
MNOŽSTVÍ VYZAŘOVANÉHO SVĚTLA
NA TEPLOTĚ OKOLNÍHO VZDUCHU

   Elektronické předřadníky (EP) - náhrada tlumivek - přinášejí některé nové možnosti zvýšení měrného výkonu zářivkových trubic, úspor ztrátového výkonu oproti klasickému předřadníku (tlumivka), možnost nouzového využití bateriových zdrojů el. energie a v neposlední řadě i zvýšení komfortu užívání zářivek (někdy hlučnost těles nebo nepříjemné blikání při rožnutí světla - startování trubice). Vysokofrekvenční provoz (30 - 70 kHz) a energetické úspory umožňují zvýšit množství vyzařovaného světla i u běžných (standardních) typů zářivkových trubic. Světoví výrobci EP však zvolili cestu zachování stejného (nebo nižšího) množství vyzařovaného světla zářivek oproti zapojení s tlumivkou, čímž dosahují podstatné energetické úspory (6-10 W na 1 těleso 120 cm/36 W oproti tlumivkám) snížením zatížení trubice. I s ohledem na určitou rozpornost takového přístupu považuji využití EP za zajímavou možnost, jak při hromadném nasazení dosáhnout úspor energie. Cenová kalkulace však při podrobném rozboru nemusí být vždy výhodná (vysoká cena EP). Velmi zajímavé se jeví využívání EP ve spojení s nejmodernějšími typy lineárních zářivkových trubic (d = 16 mm), které jsou navrženy výhradně pro provoz s elektronickým předřadníkem (výrobce trubic váže poskytnutí záruky na použití pouze předepsaných typů EP !). Tato kombinace poskytuje nejvyšší množství vyzářeného světla (měrný výkon) a současně nejlepší soulad parametrů zářivek a předřadníku. Zde je však nutné pořízení nového zářivkového tělesa - rozměry jsou (záměrně) odlišné od standardních typů - což se může jevit jako dosti nákladné. Jen tato kombinace (EP + nejmodernější trubice) využívá všech technických parametrů, které moderní technika přináší. Téma budu později rozvíjet na samostatné stránce (cesta nejlevnějšího pořízení nejmodernějších typů a individuální montáže pro elektro-znalé).
Elektronický předřadník "zdarma" je možno získat z vysloužilých kompaktních (šroubovacích) zářivek - to však jen pro trubice do 25 W a jen pro elektrotechnicky znalé.


   Výbojky mají nejčastěji charakter silného bodového zdroje světla. Některé typy dosahují velmi vysoké účinnosti. Jejich výhody jsou dobře využitelné při osvětlování velkých ploch nebo zvláště hlubokých akvárií, kde intenzita osvětlení zářivek již nestačí. Je nutno používat výhradně výbojky s bílým světlem (např. metalhalogenidové), žluté sodíkové typy nejsou vhodné pro pěstování rostlin. Pořizovací náklady (včetně reflektorových svítidel) jsou značné, z dlouhodobého pohledu však mohou být velmi hospodárné. Vzhledem k široké škále různých typů mnoha výrobců je nutno použití výbojek pro pěstitelské účely posuzovat individuálně. Renomovaní výrobci mají obvykle ve svých centrálách rozsáhlé informace a doporučení pro využití v zemědělských skleníkových kulturách, které lze souběžně a s jistými omezeními využít i pro akvaristiku.


   Návrh osvětlovací soustavy akvarijní nádrže předpokládá m.j. i pochopení důležitých zásad vyplývajících ze znalosti parametrů použitých zdrojů světla. Malé zdroje mají vždy podstatně nižší účinnost než zdroje velké, pracující na stejném principu (platí pro žárovky, zářivky i ostatní výbojky). Nahlédnutím do firemních katalogů lze snadno porovnat účinnost různých zdrojů světla. Např. zářivka 120 cm / 36 W vyzařuje více světla, než dvě zářivky 60 cm / 18 W stejného typu a odstínu světla luminoforu. Z uvedeného příkladu vyplývá, že pro velká akvária je vhodnější použít nejdelší zářivkové trubice, které jsou pro daný rozměr akvária ještě použitelné, než skládat osvětlovací soustavu z malých zářivek. Skládání velké osvětlovací soustavy např. ze zářivek řady 7 - 9 - 11 W (atd.) je zjevný technický i ekonomický nesmysl.
   Odstín použitého zdroje bílého světla nemůže mít zásadní vliv na růst akvarijních rostlin (při dodržení stejné délky a intenzity osvětlení).

   Kolik zářivek nad akvárium s rostlinami? Jen obtížně lze říci bez podrobnějších znalostí osázení, kolik světelných zdrojů je nutné instalovat na jedno akvárium.

DVĚ TRUBICE V ZIMĚ STAČIT NEBUDOU... Orientační údaj z mé vlastní praxe je asi takový: na akvárium s rozměrem boční stěny 30 x 30 cm je třeba umístit standardní lineární trubici (bílý odstín světla) po celé délce akvária. Na akvária větších rozměrů vycházet z násobků této plochy vůči ploše boční stěny většího akvária. To znamená, že na akvárium s rozměrem boční stěny 30 x 60 cm umístíme dvě trubice po celé délce, při rozměru 60 x 60 cm celkem čtyři zářivky vedle sebe  atd.
   Přepočítávat tyto údaje v poměru W (watt) příkonu světelného zdroje na litr obsahu akvária lze snad také, ale je nutné vzít v úvahu, že podle osázení a intenzity růstu i druhového složení použitých rostlin mohou mít doporučené údaje toleranci -50 až +100 % i více! Navíc bychom měli počítat se skutečností, že množství vyzařovaného světla zářivek (trubic stejné délky a příkonu) různých typů, odstínů a výrobců (prodávaných v běžných obchodech) se může lišit i v poměru 1:2 až 1:3 ! Proto údaje "osvětlení" doporučované obecně ve W / litr považuji za velmi nespolehlivé, není-li současně uveden přesný typ světelného zdroje, který má být použit.
Vždy doporučuji dát na akvárium raději více trubic vedle sebe, po zařízení akvária svítit poloviční intenzitou (i méně) a jakmile se rostliny viditelně "uchytí" zprovoznit postupně všechny instalované zdroje podle potřeby. Podotýkám znovu, že optimální osvětlení může být u dvou stejných nádrží odlišné podle celkových podmínek, které mají rostliny vytvořeny, a je zbytečné vést kvůli této otázce vášnivé spory. Dvě zcela stejné nádrže dokážeme vytvořit snad jen v laboratorních podmínkách za dodržení přísných pravidel provádění srovnávacích pokusů a měření.

   Růst akvarijních rostlin je v podmínkách akvária rozhodujícím způsobem ovlivňován především těmito faktory: časová délka osvětlení a intenzita záření, spolupůsobení denního světla, teplota a jakost vody, množství a vzájemný poměr rozpuštěných živin, množství ryb a jejich odpadních produktů, obsah oxidu uhličitého v průběhu dne, dostatek kyslíku k biologickému odbourávání exkretů ryb, jakost a zrnitost použitého písku, proudění vody v akváriu, druhové složení živočichů v akváriu, pravidelnost a včasnost údržby akvária atd. Tyto faktory ovlivňují růst rostlin ve vzájemném spolupůsobení a vliv jednoho faktoru lze jen obtížně (je - li to vůbec možné) oddělit od působení faktorů ostatních.


     Platí zde známý Liebigův ZÁKON MINIMA:
"Růst rostlin je závislý především na faktoru, jehož mají v životním prostředí nejméně,
 ikdyž ostatní faktory potřebné k růstu jsou v optimu."

     Úspěšnost akvaristy - pěstitele spočívá především ve schopnosti odhadnout (nebo změřit) onen "limitující faktor" a včasným zásahem předejít neúspěchu. Zázračná řešení neexistují, přesto nám je však někteří obchodníci budou nabízet.

   Literatura:

   Kubín Š.: Zdroje fotosyntheticky účinného záření a metody jeho měření, Academia Praha 1973

   Kubín Š., Podešva J.: Využití umělého světla při pěstování rostlin, SZN Praha 1968

   Hábel J. a kolektiv: Světelná technika a osvětlování, FCC Public Praha 1995

   Procházka S., Macháčková I., Krekule J., Šebánek J. a kolektiv: Fyziologie rostlin, Academia Praha 1998

 
TECHNICKÁ PŘÍLOHA:

 
   Při výběru vhodného světelného zdroje v konkurenčním prostředí nám může být užitečná znalost jeho základních technických parametrů. Dokážeme pak snadno porovnat katalogové údaje jednotlivých výrobců. Nejdůležitější parametry jsou uvedeny níže:

   PŘÍKON: [ W - watt ] - elektrický příkon zdroje světla v ustáleném provozu; udává míru energetické náročnosti světelného zdroje.

   SVĚTELNÝ TOK: [ lm - lumen ] - světelný výkon zdroje světla; udává míru množství vyzařovaného světla.

   MĚRNÝ VÝKON: [ lm / W ] - vyjadřuje energetickou účinnost zdroje světla; čím více lumenů na 1 watt el. příkonu zdroj světla vyzařuje, tím je účinnější. U zářivek a ostatních výbojek je nutno do celkové účinnosti započítat i tepelné ztráty předřadníku (tlumivky). Katalogové údaje tyto ztráty obvykle nezahrnují, resp. jsou uvedeny součtové hodnoty až u kompletních těles. Tato skutečnost je důležitá při porovnávání např. malých a velkých zářivek nebo zářivek se žárovkami. Malé zářivky (zhruba do 20 W) mohou v zapojení s tlumivkou vykázat mnohem horší účinnost, než jsou uváděné katalogové údaje samotných trubic. Ztrátový výkon tlumivky (řádově 5 až 10 W) je srovnatelný s příkonem trubice, zatímco u trubic 58 W tvoří jen zlomek celkového příkonu celého tělesa.
Přehled měrných výkonů dosahovaných různými světelnými zdroji je uveden níže:

MĚRNÉ VÝKONY DOSAHOVANÉ
RŮZNÝMI ZDROJI SVĚTLA

   TEPLOTA CHROMATIČNOSTI (barevná teplota) [K - kelvin] - udává teplotu "absolutně černého tělesa" (fyzikální pojem), při které má stejnou barevnost jako srovnávané záření. Vyjadřuje barevný odstín zdroje světla. Údaj lze s výhodou využít při srovnávání bílých odstínů zářivek různých výrobců (při nejednotném typovém značení):

ODSTÍN TRUBICE BAREVNÁ TEPLOTA
TEPLE BÍLÁ....T = 2700 až 3000 K
BÍLÁ....T = 4000 K
DENNÍ BÍLÁ....T = 6500 K

   Jedná se o základní - orientační - rozlišení, sortiment různých výrobců se pohybuje v široké škále hodnot. Čím vyšší je barevná teplota, tím větší podíl krátkovlnných ("modrofialových") složek záření obsahuje.

   ŽIVOTNOST (střední doba života) [tis. hodin] - udává dobu, po kterou je schopen zdroj světla svítit bez narušení funkce. Nejmodernější zářivky a výbojky dosahují střední dobu života až 20 000 hodin. Je dobré vědět, že s přibývajícím počtem provozních hodin nastává prakticky u všech zdrojů světla pozvolný pokles vyzařovaného světelného toku. Je způsoben m.j. pronikáním rtuti obsažené v zářivkách do vrstvy luminoforu a skla. Výrobci se zdokonalujícími technologiemi a materiály snaží tento pokles minimalizovat.

   Na grafu uvedeném níže je zřetelný rozdíl mezi standardními (halofosfátovými) typy zářivkových trubic, u nichž trvale klesá světelný tok v průběhu života (dolní křivka), a tzv. třípásmovými typy, kde je provedena vnitřní ochrana skla a luminoforu před průnikem rtuťových par.

MODERNÍ TYPY ZÁŘIVEK MAJÍ ÚPRAVU OMEZUJÍCÍ POKLES SVĚTELNÉHO TOKU NA MINIMÁLNÍ HODNOTU

   Doba života zářivkových trubic může být definována a vyhodnocována různými způsoby. Dříve byla doba života definována poklesem světelného toku trubice na určitou hodnotu (např. 70% hodnoty počáteční). Nyní je definována tzv. střední doba života, která je stanovena jako doba přežití 50% testovaných vzorků. Navíc je stanoven režim, při kterém byly zářivky testovány (GE lighting uvádí tříhodinový - opakující se - zkušební cyklus: 2:45 hodin svícení, pak 0:15 h vypnutí.) Je zřejmé, že dlouhým nepřetržitým svícením (např. 12 hodin denně) se doba života zářivek prodlouží. Podobně je tomu použitím výrobcem trubic doporučených typů elektronických předřadníků.

 

UPOZORNĚNÍ !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ NEBEZPEČNÝ ODPAD !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ UPOZORNĚNÍ !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ NEBEZPEČNÝ ODPAD !!!

UPOZORNĚNÍ !!!   Zářivky i ostatní rtuťové výbojky obsahují RTUŤ (Hg). Po vyřazení z provozu je nutné tyto světelné zdroje odevzdat ve sběrných střediscích odpadu (pro občany bezplatně). Jedná se o  NEBEZPEČNÝ ODPAD (hrozí zamoření životního prostředí rtutí, u starých typů i jedovatými sloučeninami z luminoforů) !

NEBEZPEČNÝ ODPAD !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ UPOZORNĚNÍ !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ NEBEZPEČNÝ ODPAD !!! _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ UPOZORNĚNÍ !!!

Jedná se o rozšířenou a upravenou verzi článku publikovaného v AT č. 5 - 1995 (ročník 38).

Vladimír Pelikán

 

AKVÁRIUM  PELIKÁN  -  ZPĚT  NA  TITULNÍ  STRANU