ŘASY, ŘASY, ŘASY...


VÍTEJTE  NA  STRÁNKÁCH
  VĚNOVANÝCH  AKVARIJNÍM  ROSTLINÁM

© 2002 - 2004
Vladimír Pelikán

 

Poslední aktualizace: 25. 06. 2004

ŘASY, RUDUCHY, SINICE...

 
Řasy - ruduchy - sinice - rozsivky - zelená voda
a co dál?

   "...Ono je to s těmi řasami složité..." - slyšíme nejčastěji odpověď na dotaz, jak se zbavit "řas" v postiženém akváriu. Odhaduji, že v našich akváriích se vyskytuje zhruba 10 "typů" či "skupin řas", které jsme schopni pouhým pohledem zjistit a laicky od sebe rozlišit. Skutečné množství botanických druhů si však netroufám odhadnout - jistě jich budou desítky, stovky, možná i tisíce.
Pod pojem "řasy" zahrnují akvaristé mnohdy organismy, které řasami ve skutečnosti vůbec nejsou a jejichž správné zařazení je spíše doménou biologů a specializovaných botaniků (viz: Systém a vývoj sinic a řas).

   Pro laika je prakticky nemožné bez podrobného popisu v literatuře doplněného (makro- i mikro-) fotografiemi tyto "řasy" blíže rozlišit či přesně určit. Snad vůbec největším problémem je obtížná dostupnost informací z oboru - a také jejich nesnadná využitelnost pro neznalé.
(Sinice a řasy - stránky věnované studiu sinic a řas)
V běžně dostupné akvaristické literatuře jsem se dosud nesetkal s podrobným a odborně fundovaným popisem některých nejznámějších druhů "řas" z našich akvárií. Vědců specializovaných na řasy je jako šafránu - mezi "akvaristy" se, pokud vím, nikdo podobný veřejně neangažuje. Nezbývá tedy, než se pokusit "svépomocnými" metodami zdokumentovat alespoň několik nejběžnějších druhů a dostupnými prostředky ukázat, jak zhruba vypadají a kam patří. Považuji to za nutný první krok, který snad povede k dalším, jakými jsou přesné druhové určení, zjištění optimálních růstových požadavků či charakteristických vlastností, které jim umožňují tak snadný život (v některých) našich akváriích. Seznámím vás také se zkušenostmi v potlačování růstu "akvarijních řas" publikovanými v zahraniční literatuře.
   Pokusím se takto přispět svou "troškou do mlýna" k vytvoření podkladů, k nimž se budou moci vyjádřit i specialisté. Jedno známé české vědecké pracoviště (řasy) je například v Třeboni.


Co nám to vlastně v akváriu roste?


   1. SINICE ("modrá řasa") -
Cyanobacteria

"MODROZELENÁ ŘASA" - SINICE (BGA)
    NA TRSU JÁVSKÉHO MECHU
podrobnější obrázek

- slizovité povlaky, modrozelené zákaly vody

   Se sinicemi obvykle nebývají nepřekonatelné problémy. Některým akvaristům se však nedaří najít (metodou pokusu a omylu) "ten správný" režim udržování akvária, aby výskyt sinic byl pouze ojedinělou epizodou a ne trvalým trápením. Zoufale se uchylují i k použití antibiotik. Bohužel, tudy cesta k trvalému řešení nevede. V literatuře [1] je potvrzeno, že odstraňování sinic z akvária aplikací antibiotik vyvolává (jak se ostatně dalo předpokládat) v mnoha případech již po prvním použití rezistenci sinic vůči antibiotiku (erytromycin, kanamycin). Zvýšení dávky antibiotik pak zahubí zelené rostliny v akváriu. Použití antibiotik má samozřejmě jen krátkodobý účinek, jakmile nastanou pro sinice vhodné podmínky, máme je v akváriu zase - jen jsou (v mnoha případech) odolnější vůči již použitému antibiotiku. Odsávání povlaků a doplňování nové vody (a důkladné vyčištění akvária) v mých podmínkách množení sinic obvykle (pravděpodobně i s přispěním rostlin) zastaví. Je možné, že rozvoj sinic (kromě nahromadění dusíkatých a fosforečných živin) podporuje i vysoká koncentrace nerozložených organických zbytků ve vodě i na dně (v písku) akvária. Kromě vytváření slizkých modrozelených povlaků v interiéru akvária se mohou některé druhy sinic (nebo jejich vývojová stádia) vznášet rozptýlené ve vodě (vláknité částečky viditelné pouhým okem proti světlu). K problematice rozvoje sinic i zelených zákalů (viz dále) v přírodních (eutrofizovaných) vodách byla zpracována řada výzkumných vědeckých prací.


   2. ŘASY ("hnědé", "zelené", "černé"...) - Algae


   2-1. Rozsivky ("hnědá řasa") - Bacillariophyceae (Diatomae)

   Nejčastěji se vyskytují v akváriích při nedostatku světla - drsné tenké povlaky hnědé barvy na skle a předmětech v nádrži (spíše u dna). Obvykle stačí dostatečně svítit - v rostlinových nádržích se nešíří natolik, aby způsobovala problémy.


   2-2. Zelené řasy ("zelená řasa") - Chlorophyta

   Upozornění:
Je možné, že některé druhy řas z dále popsaných skupin či typů nepatří k oddělení Chlorophyta (pravděpodobně ze skupiny mikroskopických jedno- či vícebuněčných druhů). Pokud se tak stane, prosím znalce v oboru o laskavé prominutí a upřesnění.


   A. Mikroskopické zelené řasy - "zelené zákaly" či "zelená voda"

   Příčiny i terapie jsou poměrně jasné - příliš moho světla a živin ve vodě. V jednom akváriu zařízeném v kanceláři jsme v únoru 2002 "bádali", proč po nastavení spínacích hodin (zkrácení osvětlení) vytrvale zelená voda (+ další podivné příznaky na hygrofilách). Nakonec vyšlo najevo, že hodiny nevypínaly přes noc a akvárium bylo osvětlováno (2 měsíce !) non-stop. Následovala výměna 1/2 objemu vody, vyčištění akvária a týden vypnuté osvětlení. Po týdnu (zelený zákal zmizel) jsem doplnil akvárium dalšími rostlinami, které jednak pohlcují světelné záření a také pomáhají snižovat obsah odpadních produktů ryb ve vodě - jsou tedy konkurenty mikroskopických řas rozptýlených ve vodě. Pokud však necháme koncentraci živin (zejména dusík, fosfor) narůstat při současném intenzívním osvětlování akvária, voda pravděpodobně zezelená znovu. Zde je jakékoli přesnější určování druhů řas zbytečné - bez praxe v tomto oboru, mikroskopu a odborné literatury stejně množství druhů zastoupených v zelené "polévce" nedokážeme upřesnit. Prevence: pravidelné odkalování zarybněného akvária, obměna vody, ne příliš intenzívní (a 12 hodin denně přesahující) osvětlení, zejména pak u akvárií s velkým otevřeným (rostlinami nezastíněným) prostorem. Pokud používáte umělá hnojiva, pak by (pro akvária s rybami) neměla obsahovat dusík a fosfor - přirozenou cestou ho mají rostliny obvykle ve vodě dostatek.


   B. Vláknité zelené řasy

   Vláknitých zelených řas žije nepřeberné množství druhů. Některé z nich jsou ale v našich akváriích jako doma a je velmi problematické se jich zbavit, ne-li naučit se s nimi žít.


 
JEDEN Z DRUHŮ DROBNÝCH ŘAS
  ZNÁMÝ Z NAŠICH AKVÁRIÍ...
podrobnější obrázek

B - 1    Velmi známým druhem (přitom nejméně obtížným) je přisedlá tenká vláknitá řasa vytvářející na povrchu listů a předmětů v akváriu velmi jemné trávníky s délkou "zelených chloupků" jen několik málo milimetrů. Její porosty mohou být i ozdobné, pustíme-li do takto porostlého akvária plže-okružáky, pustí se s chutí do řasy a doslova za nimi zůstávají vyžrané cestičky jako po zahradní sekačce. Rády ji otrhávají přizpůsobemými tlamkami živorodky i jiné ryby a obvykle se touto řasou dá snadno "bojovat" biologickou cestou - pomocí již zmíněných plžů a dalších živočichů v akváriu. Nepovažuji tuto řasu za obtížný druh - může být užitečná poskytováním doplňkové potravní složky rybám v akváriu. Ze skla ji snadno odstraní žiletka ve vhodném držáku, o seříznuté zbytky se obvykle postarají ryby. Bohužel tuto řasu v nádržích již dlouho nemám - nemohu tedy zatím doložit fotodokumentaci.


 
JEDEN Z DRUHŮ ZELENÝCH ŘAS
  ZNÁMÝ Z NAŠICH AKVÁRIÍ...
podrobnější obrázek
a detailní foto

 

B - 2    Jedním z nejběžnějších druhů "akvarijních" řas je vláknitá řasa uvedená na obrázku. Obvykle vyrůstá z jednoho místa a velmi silně se větví do hustých trsů tvořící tmavě zelené chomáče rostoucí jakoby "na stopce". Vzrůstem připomíná tzv. "černou štětičkovou řasu" (ruduchu), která ale nevytváří mohutné trsy a je podstatně jemnější.
Snadno vyrůstá v rozích dobře osvětlených akvárií, porůstá osvětlené předměty (kameny, štěrk) a často přirůstá i na nejstarší části ulit plžů, kteří pak trs řasy tahají za sebou. Řasa obvykle dobře roste v již dlouhou dobu provozovaných akváriích s nahromaděným detritem. Časté mechanické odstraňování řas spojené s pravidelným odkalováním zarybněného akvária a obměnou vody obvykle udrží tento druh zelené řasy pod kontrolou. Zcela ji odstranit z akvária je podle mých zkušeností nemožné (tvrdé zásahy - např. kompletní obnovení akvária - poškozují také vyšší rostliny). Akvarijními rostlinami hustě zarostlá nádrž však zastíněním dna a ostatních pevných předmětů v akváriu neumožní intenzívní růst této vláknité řasy, zvláště jedná-li se o rychle rostoucí druhy, na jejichž listech nemá dostatek času se přichytit. Tato řasa patří nejspíše do velmi rozšířeného rodu Cladophora. Příslušníkem stejného rodu je např. známá (v akvaristických obchodech občas prodávaná) "řasová koule" Cladophora aegagrophila, (někdy pod názvem Aegagrophila sauteri).

    Je pravděpodobné, že úlomky této řasy dorůstající větší délky (bez uchycení k podkladu) jsou totožné s vláknitou řasou nazývanou "žabí vlas" - viz dále.


 
JEDEN Z DRUHŮ VLÁKNITÝCH ŘAS
  ZNÁMÝ Z NAŠICH AKVÁRIÍ...
podrobnější obrázek

B - 3    Další skupinou jsou vláknité řasy, které se v akváriu volně rozrůstají do prostoru a postupně vytvářejí hustou spleť zelených vláken těžko proniknutelnou pro ryby i ostatní živočichy v akváriu. (Považuji za téměř jisté že i předchozí druh řasy je schopen ze svých volně proudem vody odnesených úlomků vytvářet známé "zelené chuchvalce" - mám oba typy ve svých akváriích - přesné rozlišení by vyžadovalo spolupráci se specialisty.) Některé řasy tohoto typu jsou velmi jemné ("žabí vlas"), jiné podstatně hrubější a na omak tvrdší. Tolik k laickému rozlišování.
Potlačování těchto vláknitých řas je náročné "na práci". Je ale poměrně snadné je mechanicky rukou namotávat na dřevěnou špejli a zbylé drobné úlomky odsávat hadicí. Podle mých zkušeností se tento typ vláknitých řas rozbují obvykle v přesvětlených akváriích s malým počtem ryb, která ponecháme "v klidu", nebo prorůstá jiné druhy vodních rostlin vytvářejících kompaktní kolonie (Bublinatka Utricularia gibba, trhutka Riccia fluitans, řečanka Najas guadelupensis, jávský mech Vesicularia dubyana apod.

    Všechny tyto zelené vláknité řasy tvoří přirozenou doplňkovou složku potravy pro řadu druhů ryb, zejména však pro mnohé živorodky, které se tímto způsobem dostanou k látkám, jež je jinak (v uměle připravených směsích a vločkách) nutno draze zaplatit (např. Spirulina - pokud ji vůbec obsahují). Pro chovné ryby jsou úlomky řas v akváriu těžko nahraditelnou složkou potravy - proto považuji za rozumné dívat se na zelené vláknité řasy i tímto pohledem. O dalších metodách potlačování řas přirozenou biologickou cestou se zmíním na jiném místě.


    C. Přisedlé zelené "plošné" řasy

    Pojem přisedlé řasy je poněkud neurčitý, množství druhů řas žije tímto způsobem a mnohé z nich ani jinak v přírodě žít neumí. Přisedle k podkladu dokáže žít i řada druhů obtěžujících naše akvária. Dále uvedená řasa však nevytváří vlákna, ale pouze plošné kruhovité útvary na pevných podkladech v akváriu.

    Na fotografii je jeden poměrně známý druh, který však není nijak zvlášť obtížný (v mých podmínkách se občas vyskytne ve "staré vodě" - akvária s malou a nepravidelnou obměnou vody). Vytváří nejdříve malé nepatrné zelené ostrůvky (na skle, kamenech, listech rostlin), které se postupně zvětšují a narůstají po obvodu jako léta na řezu dřevin. Nemilují časté čištění akvária a výměnu vody, pokud jim tedy stabilizujeme podmínky k růstu, dokáží jednotlivé "ostrůvky" dorůst až do průměru několika mm až 1 cm. V jedné nádrži jsem tuto milou ozdůbku nechal růst zhruba rok. Vytvořila na skle vrstvu, která se postupně nejen "srostla" do jednolité plochy, ale narůstala (mírně) i do tloušťky. Po zhruba roce prvotní vrstva na skle odumřela a celá kolonie tvořící jakýsi zelený, téměř rovný "list" se odloupla a položila na rostliny rostoucí na dně akvária. To je samozřejmě extrém, který v běžném akváriu nikdy nenastane. Nicméně vypovídá o způsobu růstu i života tohoto druhu řas.

    Ubránit se posledně popsaným řasám je poměrně snadné - stačí pravidelná částečná výměna vody a udržování akvária. Řasa navíc roste pomalu, na rychle rostoucích druzích akvarijních rostlin je téměř bez šance. V omezené míře ji také okusují okružáci (plži), ale je poměrně houževnatá, dost se při tom "nadřou". Je to spíše jakási rarita v akváriu, obtížná jen zcela výjimečně. Má tmavě zelenou barvu. Ze skla se dá snadno seříznout žiletkou, kameny je nutno čistit hrubým a ostrým kartáčem. Uchycení řas na podkladu mohou podporovat i drobné částečky detritu usazující se na listech akvarijních rostlin.


   2-3. Ruduchy ("černá řasa") - Rhodophyta

    Z přibližně 200 druhů vyskytujících se ve sladkých vodách jsem v akváriích zatím zjistil pouze dva (běžný výskyt). Proč právě tyto dva druhy ruduch (charakteristické šedomodrým až načernalým zbarvením) se usídlily v našich akváriích a odkud pocházejí - to je třeba teprve podrobit zkoumání. Jako novinku jsem objevil (05-2002) v nádrži jednoho brněnského akvaristy (rostlinová, dno silně zanesené detritem) spolu s dalšími řasami a ruduchami také třetí (nahnědlý) druh. Liší se barvou a je spíše vzácný a zajímavý, než že by mohl být obtížný.

    Nejobávanější - a podmínkami růstu zřejmě velmi odlišná od ostatních, je ruducha nazývaná


    2-3.01 "Černá štětičková řasa" - ruducha

"ČERNÁ ŠTĚTIČKOVÁ" RUDUCHA
  NA LISTĚ ECHINODORU
podrobnější obrázek

    Štětičková ruducha - na rozdíl od všech ostatních zde uvedených druhů řas - se v mých akváriích za celou dobu, co se zabývám akvaristikou a akvarijními rostlinami, nikdy nevyskytla. Neznám pravou příčinu, ale na rozdíl od mnoha dalších akvaristů nepoužívám žádnou nucenou filtraci vody (zejména ne externí čerpadlové filtry s tzv. "biologickým" režimem provozu) a také nepřidávám uměle žádná hnojiva. V poslední době (od 08. 2002) mám možnost pozorovat vývoj této ruduchy v jedné velké okrasné nádrži, do které byla zanesena již při zakládání na listech kryptokoryny. V této nádrži se nijak viditelně nešíří (ani se nezvětšuje na listech), objevila se však na pařezu ponořeném ve vodě na jeho nejméně osvětlených částech. To napovídá, že růst těchto ruduch (jako jeden z významných růstových faktorů) skutečně podporují nerozložené organické látky ve vodním prostředí. Po více než měsíci od založení akvária (bez výměny vody) s přiměřenou, ale početnou rybí osádkou, ruducha z akvária prakticky vymizela. Představa některých akvaristů, že se štětičková ruducha šíří přenosem (bez ohledu na podmínky v akváriu), je podle mého názoru zcela mylná. Ve sledovaném akváriu (cca 1500 l vody) bohatě osázeném rostlinami je také biologický (nitrifikační) filtr, pracuje však pouze s čistou vodou. Nedochází v něm tedy k rozkladu hromadících se hrubých částic detritu, což by mohla být také jedna z možných příčin podporujících její růst.

"ŠTĚTIČKOVÁ" RUDUCHA
  JE ZNÁMÁ A OBÁVANÁ
detail

"ŠTĚTIČKOVÁ" RUDUCHA
  DOKÁŽE BÝT NEPŘÍJEMNÁ
detail

Podobný pokus (na můj popud) provedl jeden kolega - akvarista chovatel, který si do svých akvárií (s rychlým pohybem vody vyvolaným filtrací) vložil velký trs Anubias barteri var. nana hustě porostlý touto "černou štětičkovou" ruduchou. V akváriu s pravidelně obměňovanou vodou postupně vymizela z celého trsu. Tento chovatel na základě řady zkušeností s vymizením a v jiných nádržích zas intenzívním šířením jemné štětičkové ruduchy vidí hlavní příčinu, která podporuje její bujení, ve "staré vodě". Což v "překladu" do běžného jazyka znamená, že je nutno se vyvarovat nadměrného počtu ryb v akváriu bez pravidelného čištění dna a částečné výměny vody za čerstvou. Výměnou vody totiž odstraňujeme z akvária nejen detrit (odkalování dna) a rozložené i čerstvé rybí exkrety, ale i ty látky (např. některé organické sloučeniny nerozložitelné biologickou cestou), které zůstávají ve vodním roztoku (viz zažloutlá voda v akváriu). Tyto látky právě ruduchy dokáží využívat (částečná heterotrofie) ke své výživě a růstu.

Přesto však zřejmě existují nějaké další důležité podpůrné okolnosti, které vyvolají bujení této ruduchy. "Stará voda" a písek s nadbytkem detritu ještě nemusí být hlavní (postačující) podmínkou jejího rozvoje (čemuž nasvědčují mé zkušenosti s rostlinovými nádržemi bez nucené filtrace).

Štětičkový druh zjevně neroste automaticky tam, kde ostatní zde uvedené řasy: akvária s relativním nadbytkem živin a odpadních produktů (exkretů) ryb ve vodě. Více si zatím netroufám říci, avšak některé souvislosti jejich růstu vysvětluje (po mnoha provedených pozorováních) C. Kasselmannová ve své knize [2].
Ve spolupráci s dalšími akvaristy autorka zjistila, že u mnoha akvárií s uměle přidávanými preparáty zvyšujícími obsah železa ve vodě (hnojiva) je nápadná korelace (souběh) výskytu černé štětičkové ruduchy. Pouhé zastavení přídavků železnatých hnojiv a pravidelná výměna části vody vedly k omezení či úplnému zastavení růstu ruduchy. Není to jediná příčina, nicméně je zřejmě důležitá. V řadě případů ruducha roste i bez přídavků umělých železnatých hnojiv. Zde považuji za vhodné čtenáře upozornit na skutečnost, že dávkování Fe a jeho "měření" kapkovými indikátory doporučené firmami má jistou "mezeru". Nikdo totiž nezná optimální množství železa potřebné pro konkrétní druhy rostlin v daných podmínkách konkrétního akvária. Proto paušálně doporučované hodnoty jsou jen jakýmsi "hokus pokusem", kde snadno (podobně jako u sycení oxidem uhličitým) může dojít k předávkování či jen pouhému plýtvání.


    2-3.02 "Černá vousatá řasa" - ruducha

"VOUSATÁ" RUDUCHA
  JE ZNÁMÁ A OBÁVANÁ
podrobnější obrázek
a detailní foto

    Použitý název není v naší zemi zřejmě příliš zažitý, nicméně jej považuji za vhodný. Tento druh (podle mých pozorování) roste nejlépe na rostlinách v akváriích dlouhodobě silně zatížených množstvím ryb a rybích exkretů. Vytváří husté, i přes 1 cm dlouhé hrubší "vousaté" porosty především na okrajích, při silném napadení i na větších plochách povrchu vyšších (akvarijních) rostlin. Nejvíce jsou napadeny starší listy. Je zcela zřejmé, že rozvoj těchto vousatých ruduch je podporován nahromaděním rozkládajících se organických látek (navíc často rozptýlených ve sloupci vody) v nádrži. Nezasáhneme-li včas proti bujení vousaté ruduchy pravidelnou obměnou vody, vyčištěním akvária od přebytku detritu, případně mechanickým odstraněním nejvíce napadených listů akvarijních rostlin, naroste nám do "obřích kudrlinkových" porostů - viz dále...


    2-3.03 "Černá kudrlinková řasa" - ruducha

"KUDRLINKOVÁ" RUDUCHA
  JE POMĚRNĚ VZÁCNÁ
podrobnější obrázek
a detailní foto

    I tento název je pouze pracovní a použil jsem jej pro charakteristický vzhled ruduchy. Jak se ukázalo porovnáním pod mikroskopem, tato "kudrlinková ruducha" je zřejmě jen do velikosti rozbujelým předchozím druhem (Pravděpodobně patří do rodu Compsopogon). Narůstá do velikosti podstatně přesahující velikost předchozích dvou představených - řádově několik centimetrů délky (po rozvinutí zakroucených stélek možná i více, než 10 cm). Roste nejčastěji přichycena na listech rostlin vystavených intenzívnímu osvětlení v akváriích se starší vodou zatíženou větším množstvím ryb. Vytváří načernalé kudrlinkovité chuchvalce, které jsou však poměrně křehké. Vyskytuje se především v dobře osvětlených a rybami silně zatížených akváriích a je snadné její růst poškodit pravidelnou výměnou části vody v akváriu. Po takto zavedeném režimu samovolně z akvária vymizí. Zde je souvislost mezi obsahem nerozložených odpadních produktů ryb v akváriu a bujením tohoto druhu zcela zřejmá (nespočetněkrát jsem si tuto závislost ověřil ve svých akváriích).

 


    2-3.04 !!! Novinka !!! - nahnědlá "lístková" - ruducha

NOVINKA:
"LÍSTKOVÁ" RUDUCHA
podrobnější obrázek
a detailní foto

    Tento v akváriích zřejmě zcela nový a vzácně se vyskytující nahnědlý druh jsem objevil zcela náhodně v akváriu jednoho z mých přátel. Zaujala mne pravidelná prostorová struktura (přirostlá na hrubším písku dna akvária) tvořící se pravidelným větvením stélky. Podrobnější pohled lupou (a později i pod mikroskopem) ukázal, že se stavbou těla tato primitivní rostlinka podobá některým mořským druhům, a je na první pohled významně odlišná od předešlých tří. Tvorbou plochých, listům vyšších rostlin podobných stélek pravidelně se větvících v prostoru, je (zvláště pod mikroskopem) velmi ozdobná. Zajímavé jsou i některé starší listovitě rozšířené stélky, v nichž jsou na podrobnějších snímcích zřetelně viditelné pravidelné otvory nápadně připomínající "dírkaté" listy madagaskarských kalatek (Aponogeton madagascariensis).

    Než o její likvidaci, uvažuji spíš o způsobu, jak zajímavou rostlinku udržet a rozmnožit pro případné další pozorování. Je pravděpodobné, že tato křehká kráska mezi "řasami" bude spíše vyhledávána, než zatracována...

    Může být i zajímavé sledovat, zda se skutečně jednalo o zcela výjimečný a náhodný výskyt, nebo zda jde o prvního "průzkumníka" hledajícího své místo i v našich akváriích, šířícího se přenosem ryb, rostlin či jiných součástí interiéru akvária.

 


Pokračování (v přípravě): O metodách, jak růst řas v akváriích potlačovat...

 

AKVÁRIUM - VLADIMÍR  PELIKÁN - AKVÁRIUM

Vladimír Pelikán

 

AKVÁRIUM  PELIKÁN  -  ZPĚT  NA  TITULNÍ  STRANU