Rekvalifikace není nepřítelem chovatelů Problematika vázaných živností byla a je pro řadu lidí, záležitostí velmi problematickou. Protože nabízím možnost získání odborné způsobilosti v této oblasti, obraceli se na mne lidé i s otázkami, co potřebují ke své živnosti. Přestože jsem se mohla omezit na strohý odkaz na živnostenský úřad (naše know-how je skutečně a výhradně zajištění odborné způsobilosti formou rekvalifikace), pokusila jsem se dát dohromady ucelený přehled o tom, za jakých podmínek a komu může být rekvalifikace udělena. Snažila jsem se proto zjistit maximum o zákonech, které souvisí s vázanou živností „Obchod se zvířaty v zooprodejnách a zájmových chovech.“ Každého zájemce, který k nám zavolal a nebyl si jist, zda rekvalifikaci skutečně potřebuje, jsem vždy upozornila, že by se na specifické podmínky svého podnikání (a tudíž i na skutečnost, zda potřebuje mnou nabízený rekvalifikační kurs) měl informovat na místně příslušném živnostenském odboru. Paragrafy pro chovatele Vymezení, co potřebuje obchodník se zvířaty k tomu, aby si mohl založit vázanou živnost „Obchod se zvířaty v zájmových chovech a zooprodejnách“ jsou jasně dány, a všechny v tomto směru odkazuji na články v AT 1/2002, v prvním čísle AQA novin, eventuelně si je zájemci mohou vyžádat na adrese lenka.sisova@centrum.cz. Často diskutovaná je ovšem otázka, kdo tuto vázanou živnost potřebuje ke svému podnikání. Bez diskuse ji potřebují majitelé zooprodejen a lidé, kteří zvířata překupují a prodávají. Co ale chovatelé, kteří prodávají z vlastního chovu? (ať už akvarijní ryby nebo jiná zvířata pro zájmové chovy)? • Někteří z akvaristů až dosud podnikají na ohlašovanou živnost „soukromě hospodařící rolník,“ podle zákona o veterinární péči 166/1996, který rušil řadu předchozích vyhlášek, ovšem akvarijní ryba není hospodářské zvíře. Realita je taková, že některé úřady i nadále povolují podnikání tímto způsobem, některé ne. (Tuto skutečnost vím po diskusi s mnoha akvaristy, kteří neustále volají a ptají se mne na radu.) • Dále existuje živnost volná – Chov domácích a exotických zvířat a služby s tím spojené. Podle názoru mého a i výkladu některých právníků, s nimiž jsem hovořila, nelze prodej ryb do velkoobchodu považovat za službu s chovem spojenou. Nicméně je zde opět stejný efekt jako v případě prvním – každý živnostenský úřad si tuto skutečnost vykládá trochu jinak. Z mého hlediska (právní výklad zákona může poskytnout pouze soud), je služba spojená s chovem například přírodovědná stanice, kde se chovají zvířata pro zájmové kroužky, školní exkurze apod. Nakonec proč by měly být kladeny menší nároky na člověka, který např. ryby pouze překupuje (tedy v uvozovkách vlastně pouze podá sáček s rybou z jedné ruky do druhé) než na člověka, který je skutečně chová? Jak zajistíte aby takový člověk s rybami de facto neobchodoval – může takový chovatel například koupit chovný materiál – bezpochyby ano – je jeho množství nějak omezeno (o ničem takovém nevím). Těmito skutečnostmi si proto lze asi vysvětlit i to, co pan Pelikán vysvětluje jako „chybu zákonodárců“. Domnívá se totiž, že jim z definice živnosti "Chov domácích a zoologických zvířat a poskytování souvisejících služeb", „vypadlo“ slovo nákup a proto zde zůstalo pouze, že: Obsahem volné živnosti není prodej zvířat určených pro zájmové chovy, drezúra zvířat a veterinární činnost." V České republice ovšem může právně závazný výklad zákona poskytnout jedině soud a tuto větu také v každém ze svých článků uvádím s tím, že si každý musí sám zjistit, co ku svému podnikání potřebuje. • K náplni kursu: Kurs je určen jako jedna z možností doložení odborné specializace pro vázanou živnost „Obchod se zvířaty v zájmových chovech.“ Výhrady typu, že je zde akvaristice věnována pouze malá část, jsou rovněž neoprávněné. Akvarijní rybky nejsou jediným zvířetem chovaným v zájmových chovech – tato živnost opravňuje každého prodávat i nakupovat jakékoliv „hobby“ zvíře. I přesto odsud lidé odcházejí s tím, že se zde dozvěděli mnoho zajímavého, a že navázali řadu nových cenných kontaktů. • K novele připravovaného živnostenského zákona: Ve většině zemí Evropy je obchod se zvířaty živností vázanou. Není to zdaleka jen kvůli dovozům „CITESových“ zvířat, ale současně i proto, aby se zabránilo týrání zvířat v chovech. Obecně se má za to, že chystaná novela živnostenského zákona rozhodně nic nesleví z požadavků, které jsou na obchodníky se zvířaty kladeny. Rekvalifikační kurs je pouze náhradním řešením pro ty, kteří se až dosud tímto způsobem živili, a kterým musí stát umožnit za určitých podmínek i nadále svoji živnost provozovat. Na podnikání v obchodu i chovu domácích a exotických zvířat v celém světě stále stoupají nároky. Někde je zapotřebí nastavit laťku míry vzdělání, přičemž generace dnešních obchodníků se zvířaty ji má podstatně níže, než ji budou mít ti, kteří ještě v této chvíli usedají do školních lavic. Tvrdit ovšem do budoucna, že chovat, ať už akvarijní ryby či jiná zvířata, může každý, který má zkušenosti, je velmi problematické. Zkušenosti většina ze začínajících chovatelů totiž sbírá za cenu vysoké úmrtnosti svých svěřenců v prvních letech podnikání. V řadě případů k takovým situacím dochází z naprosté neznalosti základních potřeb živých organismů. Odborná způsobilost k podnikání se zvířaty je (podle slov jednoho z renomovaných odborníků na ochranu zvířat) jakýmsi řidičákem na zvířata. Stejně jako se žádný řidič na silnici nemůže ohánět jen potvrzením o své dlouholeté praxi, nebude do budoucna podnikateli se zvířaty stačit před zákonem pouze jeho dosavadní praxe. Rekvalifikační kurs by měl pomoci pochopit jak základní zákonitosti živých organismů, tak by měl otevřít frekventantům kursů prostor k diskusi se skutečnými odborníky v jednotlivých chovatelských oborech. Podle dosavadních ohlasů našich frekventantů jsem přesvědčena, že tuto svoji úlohu bezezbytku plní.