Rekvalifikace není nepřítelem chovatelů Problematika vázaných živností
byla a je pro řadu lidí, záležitostí velmi problematickou. Protože nabízím
možnost získání odborné způsobilosti v této oblasti, obraceli se na mne lidé i s
otázkami, co potřebují ke své živnosti. Přestože jsem se mohla omezit na strohý
odkaz na živnostenský úřad (naše know-how je skutečně a výhradně zajištění
odborné způsobilosti formou rekvalifikace), pokusila jsem se dát dohromady
ucelený přehled o tom, za jakých podmínek a komu může být rekvalifikace udělena.
Snažila jsem se proto zjistit maximum o zákonech, které souvisí s vázanou
živností „Obchod se zvířaty v zooprodejnách a zájmových chovech.“ Každého
zájemce, který k nám zavolal a nebyl si jist, zda rekvalifikaci skutečně
potřebuje, jsem vždy upozornila, že by se na specifické podmínky svého podnikání
(a tudíž i na skutečnost, zda potřebuje mnou nabízený rekvalifikační kurs) měl
informovat na místně příslušném živnostenském odboru. Paragrafy pro chovatele
Vymezení, co potřebuje obchodník se zvířaty k tomu, aby si mohl založit vázanou
živnost „Obchod se zvířaty v zájmových chovech a zooprodejnách“ jsou jasně dány,
a všechny v tomto směru odkazuji na články v AT 1/2002, v prvním čísle AQA
novin, eventuelně si je zájemci mohou vyžádat na adrese lenka.sisova@centrum.cz.
Často diskutovaná je ovšem otázka, kdo tuto vázanou živnost potřebuje ke svému
podnikání. Bez diskuse ji potřebují majitelé zooprodejen a lidé, kteří zvířata
překupují a prodávají. Co ale chovatelé, kteří prodávají z vlastního chovu? (ať
už akvarijní ryby nebo jiná zvířata pro zájmové chovy)? • Někteří z akvaristů až
dosud podnikají na ohlašovanou živnost „soukromě hospodařící rolník,“ podle
zákona o veterinární péči 166/1996, který rušil řadu předchozích vyhlášek, ovšem
akvarijní ryba není hospodářské zvíře. Realita je taková, že některé úřady i
nadále povolují podnikání tímto způsobem, některé ne. (Tuto skutečnost vím po
diskusi s mnoha akvaristy, kteří neustále volají a ptají se mne na radu.) • Dále
existuje živnost volná – Chov domácích a exotických zvířat a služby s tím
spojené. Podle názoru mého a i výkladu některých právníků, s nimiž jsem
hovořila, nelze prodej ryb do velkoobchodu považovat za službu s chovem
spojenou. Nicméně je zde opět stejný efekt jako v případě prvním – každý
živnostenský úřad si tuto skutečnost vykládá trochu jinak. Z mého hlediska
(právní výklad zákona může poskytnout pouze soud), je služba spojená s chovem
například přírodovědná stanice, kde se chovají zvířata pro zájmové kroužky,
školní exkurze apod. Nakonec proč by měly být kladeny menší nároky na člověka,
který např. ryby pouze překupuje (tedy v uvozovkách vlastně pouze podá sáček s
rybou z jedné ruky do druhé) než na člověka, který je skutečně chová? Jak
zajistíte aby takový člověk s rybami de facto neobchodoval – může takový
chovatel například koupit chovný materiál – bezpochyby ano – je jeho množství
nějak omezeno (o ničem takovém nevím). Těmito skutečnostmi si proto lze asi
vysvětlit i to, co pan Pelikán vysvětluje jako „chybu zákonodárců“. Domnívá se
totiž, že jim z definice živnosti "Chov domácích a zoologických zvířat a
poskytování souvisejících služeb", „vypadlo“ slovo nákup a proto zde zůstalo
pouze, že: Obsahem volné živnosti není prodej zvířat určených pro zájmové chovy,
drezúra zvířat a veterinární činnost." V České republice ovšem může právně
závazný výklad zákona poskytnout jedině soud a tuto větu také v každém ze svých
článků uvádím s tím, že si každý musí sám zjistit, co ku svému podnikání
potřebuje. • K náplni kursu: Kurs je určen jako jedna z možností doložení
odborné specializace pro vázanou živnost „Obchod se zvířaty v zájmových
chovech.“ Výhrady typu, že je zde akvaristice věnována pouze malá část, jsou
rovněž neoprávněné. Akvarijní rybky nejsou jediným zvířetem chovaným v zájmových
chovech – tato živnost opravňuje každého prodávat i nakupovat jakékoliv „hobby“
zvíře. I přesto odsud lidé odcházejí s tím, že se zde dozvěděli mnoho
zajímavého, a že navázali řadu nových cenných kontaktů. • K novele
připravovaného živnostenského zákona: Ve většině zemí Evropy je obchod se
zvířaty živností vázanou. Není to zdaleka jen kvůli dovozům „CITESových“ zvířat,
ale současně i proto, aby se zabránilo týrání zvířat v chovech. Obecně se má za
to, že chystaná novela živnostenského zákona rozhodně nic nesleví z požadavků,
které jsou na obchodníky se zvířaty kladeny. Rekvalifikační kurs je pouze
náhradním řešením pro ty, kteří se až dosud tímto způsobem živili, a kterým musí
stát umožnit za určitých podmínek i nadále svoji živnost provozovat. Na
podnikání v obchodu i chovu domácích a exotických zvířat v celém světě stále
stoupají nároky. Někde je zapotřebí nastavit laťku míry vzdělání, přičemž
generace dnešních obchodníků se zvířaty ji má podstatně níže, než ji budou mít
ti, kteří ještě v této chvíli usedají do školních lavic. Tvrdit ovšem do
budoucna, že chovat, ať už akvarijní ryby či jiná zvířata, může každý, který má
zkušenosti, je velmi problematické. Zkušenosti většina ze začínajících chovatelů
totiž sbírá za cenu vysoké úmrtnosti svých svěřenců v prvních letech podnikání.
V řadě případů k takovým situacím dochází z naprosté neznalosti základních
potřeb živých organismů. Odborná způsobilost k podnikání se zvířaty je (podle
slov jednoho z renomovaných odborníků na ochranu zvířat) jakýmsi řidičákem na
zvířata. Stejně jako se žádný řidič na silnici nemůže ohánět jen potvrzením o
své dlouholeté praxi, nebude do budoucna podnikateli se zvířaty stačit před
zákonem pouze jeho dosavadní praxe. Rekvalifikační kurs by měl pomoci pochopit
jak základní zákonitosti živých organismů, tak by měl otevřít frekventantům
kursů prostor k diskusi se skutečnými odborníky v jednotlivých chovatelských
oborech. Podle dosavadních ohlasů našich frekventantů jsem přesvědčena, že tuto
svoji úlohu bezezbytku plní.